Chceš se změnit? Nečti, ale makej!

Omlouvám se všem, které obrázek nějak pohoršil. Ale hodí se sem. Zdroj: punkrock.cz

Stále čekáte na zázrak, o kterém máte načteno, a on nepřichází? Jen číst nestačí.




Internet je v dnešní době téměř přeplněn knihami, obrázky, filmy, hudbou, a kdoví čím vším ještě, které hlásají změnu, lepší život. Jsou to "zaručené" návody. Mají pomoct dosáhnout štěstí, zdraví, lásky a spokojenosti - občas se mi tyhle knihy zdají jako reklama na narozeninové přání.

Ono ke knize by člověk měl přistupovat tak, jak je míněna - tedy jako k fikci. A nebojím se nahlas říci, že i knihy motivačního charakteru jsou spíše než odborné čtivo, pouhou fikcí, která navíc z lidí dělá obrovské snílky. Já vím, v životě je naděje, sny a vše okolo důležité, bez toho se dál neposuneme. Jenže pokud lpíme jen na krásných slovech a kupujeme další a další knihy, které nám prozradí zaručený klíč ke všemu, po čem naše srdce prahne, nikdy se toho nedočkáme. Naopak, připadá mi, že spousta lidí upadne do větších úzkostí, depresí a mamonu.

Jestliže nejsme s něčím okolo nás, nebo dokonce uvnitř nás, spokojeni, není jednoduší, než zvednout zadek, jít a změnit to. Ale co si budeme nalhávat, změna je těžká věc, zatímco čtení krásných, medových slov je věc podstatně snažší a příjemnější.

Neříkám, že jsou tyhle knihy špatné, to vůbec ne, ovšem za předpokladu, že se jich v knihovničce nezačnou hromadit desítky, skutek utek a depresí, či jen nepatologických splínů, z dosavadního života přibývá. V takové chvíli se mi zdá, že je na čase sundat si z očí růžové brýle, praštit do stolu a jednoduše vstát a zamakat. Pozitivně tyhle příručky vnímám ve chvíli, kdy vám k sundání brýlí stačí jedna - dvě takové knihy a vy se pustíte do práce.

AŽ ZAMAKÁM

Pak už není potřeba načítat stohy cizích myšlenek, googlovat a na sociálních sítích sdílet desítky motivačních obrázků - skutečně vám na vaší profilové zdi tyhle obrázky ve chvíli krize, kdy stojíte před rozzuřeným šéfem pomohou? Mně osobně tedy nejen že nepomohly, ale dokonce jsem v tu chvíli vůbec na svou profilovou zeď a dotyčný obrázek nemyslela. Obrázky, texty, myšlenky někoho jiného -  to vše jsou jen zdi, v nichž se ukrýváme a doufáme, že se promění v rozkvetlou louku.

Jednu chvíli jsem tyhle roztomilé, sladké texty milovala. Citáty lepila po nástěnce, diářích, z motivačních obrázků (těch je na internetu taková řada, až by člověk nemohl dělat nic jiného, než číst, googlovat další a zase číst) dělala výzdobu pokoje a ve chvíli prokrastinace jsem listovala nějakou z těch "zaručených" TRHÁKŮ, které mi měly pomoct být krásnější, chytřejší, spokojenější, sebevědomější, no prostě stát se místo sebou chodící motivační příručkou. Nikdy se ale žádná větší změna nestala, naopak, ve chvíli, kdy jsem byla na dně, a podívala se na energicky pozitivní nástěnku sršící kladnými superlativy, udělalo se mi špatně a před očima promítlo vše, co jsem zase neuděla, nebo udělala, ale bylo to úplně špatně. Ne nadarmo mi babička říkávala, že "méně někdy znamená více". 

1.bp.blogspot.com

RADA OD ZKUŠENĚJŠÍHO

Přiznám se bez mučení - jako správný panikář mám svého terapeuta, kterému chodím vyzvracet všechny moje myšlenky, strasti a deprese. Dnes bych mu ráda poděkovala za to, že mi otevřel dveře do reality. Bez něho bych možná dále vystřihovala nejrůznější motta, po zdi lepila obrázky s cool pozitivními texty a v knihovnách místo pořádné opravdu kvalitní literatury rezervovala do nekočna doslova, dness klidným srdcem řeknu to slovo, BRAKY tahající z lidí v nouzi akorát jejich energii, čas  a hlavně, oč jim běží nejvíce, peníze. Vždyť i ty jejich šablonovité názvy tak kýčovitě volají jedno a to samé: "Jak být lepší v .......", "Jak zvládnout....." "Jak mít krásnější ....." Vy opravdu věříte, že recept na štěstí  tisíců rozličných osobností, povah, charakterů lze nacpat a následně vyčíst z jedné jediné knihy o rozsahu 200 stran? Opravdu vás ten rádoby moudrý autor tak dobře zná, zažil vaše problémy, osobitý pohled na svět, sdílel s vámi radosti, aby vám mohl radit, když občas nechcete slyšet názor ani od dobrého přítele?

Největší radou do života je jedna věta, kterou mi řekl právě můj terapeut: 

"Na světě v ničem neexistuje, jistota. Jistota prostě a jednoduše není. S tím se smiřte a naučte žít."

Tahle věta mi dala zabrat, než jsem si ji přetlumočila a dosadila do rovnice přímo svého dosavadního života. Ano, je to tak, i já pořád na něco spoléhám, v něco věřím, doufám, sním. Přitom, kdo mi zaručí, že to, v co doufám, je právě to ONO, co mě posune k vytouženému cíli? Nikdo, maximálně jen a jen já a má AKTIVNÍ ČINNOST. Sněte, snění je krásné, ale nezapomínejte u toho používat váš zdravý rozum, sněte realisticky.

BĚH NA DLOUHOU TRAŤ

Když zjistíte, že potřebujete změnu, není vhodnější chvíle, než právě ten daný okamžik, kdy jste na to jen pomysleli, vrhnout se do toho po hlavě. Neříkám, že to bude jednoduché, možná to bude bolet, možná ztratíte ty, které jste měli doposud kolem sebe, protože jednoduše nepochopí, že jste jedinečná osobnost, která si zaslouží žít tak, jak si přeje. Ale na konci té cesty plné překážek naleznete to nejcennější, co nálezt vůbec lze -  SEBE A SVŮJ ŽIVOT. 

Na své životní cestě sama za sebou jsem někde uprostřed, když se ohlédnu v této chvíli za záda, naleznu tam pár "mrtvolek"-  přátel, známých, kteří nedokázali akceptovat moje já, dívají se dnes na mě skrz prsty, kroutí hlavou nad názory, myšlenkami, které se neztotožňují s těmi jejich, najdu tam ale i velkou kupu mých vlastních "mrtvolek" v podobě špatných postojů, názorů a prohřešků, s nimiž bych už dnes nechtěla mít nic společného. Ale ničeho nelituji, nemělo by se to. Lítost je dobré proměnit za něco jiného - nejlépe za poučení. Z chyb by se měl člověk poučit - "konat nějaký čin", to totiž znamená, že něco dělá, poučení je aktivní posun. Lítost - to je znovu jen statická emoce, která nás nikam dál neposune.

Na druhé straně při pohledu za záda vidím spoustu přátel, činů, známých; kteří stojí dále při mě a vnímají mě pozitivně, takže to asi nebude tak velká tragédie a změna k negativnímu. Navíc, kdo jsme, abychom mohli soudit druhé? My známe jejich myšlenky, které je k dané věci vedly? Často se člověk na své cestě setkává s lidmi, kteří kritizují něco, čemu nerozumí, možná jsou to ale právě oni, kteří by potřebovali jít hlavou proti zdi a uvědomit si, že žijeme jen jednou a jen svůj vlastní život -  ne ten Mařenčin, dcery sousedky od vedle, která tak ráda tančí nahá u tyče, střída partnery a nechce se usadit. Po té vám může velké a voňavé ...., vážení. Ani ona totiž nebude chtít žít ten váš život za vás... Vy za ni do práce nepůjdete a ona se za vás rýpat v záhoně taky nebude. To vy chcete zasadit tu třešeň u vašeho baráku, abyste v létě mohli mlsat ovoce, ne ona. Myslete na to, až budete někoho kritizovat, či dokone za jeho zády "drbat". 

Místo za záda někoho jiného, ohledněte se raději za ta svá, není tam náhodou něco, co by chtělo ZMĚNIT?

CO JSEM ZÍSKALA - CO JSEM ZTRATILA

Získala jsem nové přátelé, známé

Získala jsem pevnější půdu pod nohama

Získala jsem důvěru, že když něco chci, půjdu za tím, jde to

Ztratila jsem falešné přátelé a známé - jestliže vás někdo není schopen akceptovat i se zápornými vlastnostmi, nikdy to nebyl blízký člověk

Ztratila jsem naivní pohled na svět

Ztratila jsem lítost nad některými věci, lidmi, událostmi

Jednou větou jsem se naučila žít sama za sebe, svůj život.

Jestliže se nadále budeme ve větší míře věnovat statickým věcem  -  čtení motivačních textů, litováním sebe sama, života atd..., nikdy se neposuneme dál. Posunovat, znamená být aktivní. A aktivní znamená nebát se a změnit se, jít třeba hlavou proti zdi. I pozdější rozražené čelo je lepší, než sedět a lítostivě čekat.