Panická porucha patří mezi úzkostné poruchy a dokáže otrávit den stejně jako panický záchvat. Ale proč?
Asi čekáte, že zde objevím nějaké nové moudro, ale kdo mě zná, tuší, že příspěvek bude spíše kecací.
Panická porucha se řadí mezi úzkostné poruchy, je jen jedním z mnoha "druhů". Typické pro takové poruchy je právě až patologické úzkost, která přichází v podstatě zautomatizovaně, jako třeba panické záchvaty. Často reaguje na stres či nějaké změny v životě. Mnohokrát se v odborných textech můžete setkat s modelem, kdy úzkost funguje jako jakási "hráz", která když přečete, vyvrbí se úzkostný pocit. Nahromaděné obavy, stres, nepohodlí v životě se začínají projevovat a varují před nebezpečím, které si podvědomě pro své tělo - život chystáme.
Mnohdy se úzkostný člověk obává budoucnosti, je pro něho charakteristický pocit nejistoty, touha právě po opaku: jistotě - opravdu se mnou partner zůstane a neopustí mě? skutečně nemám infarkt? vážně mi nehrozí nic hrozného? fakt dnes v práci nepadnu na h*bu? a tak dále, a tak dále... V podstatě by se dalo říci, že uvnitř každého úzkostného člověka sídlí nějaká ta pochybnost, o níž dotyčný nemusí ani vědět. Jestliže tápete, pro začátek může posloužit například deníček, do něhož si zachytíte všechny vaše myšlenky, a to i v období, kdy je vám dobře. Když si pak deníčkem po určité době zalistujete, najednou uvidíte vaše minulé obavy, zjistíte, při jaké příležitosti je vám více mizerně, horší se vám, nebo naopak mizí úzkosti.
Strach je věc, kterou zná každý. Ti labilnější psychické povahy bohužel svůj strach neumí ovládat stejně jako stabilní jedinec, a proto se takový strach může změnit do podoby nejrůznějších úzkostí, fóbií či depresí. VŠECHNO JSOU TO ALE POUZE MYŠLENKY. Není to nic, co by mělo podložený skutečný základ. Nebo snad, když vás naštve vaše dítko, myslíte větu: "Já ho/ji roztrhnu jako hada?" vážně?! Skutečně budete trhat to nebohé děťátko jako nějakého haďáka? NESMYSL. Tohle slovní spojení je nepravděpodobné stejně jako ona samotná myšlenka. Jenže, je tu velké ALE: když něco podobně bezduchého řekne "zdravý" člověk, je si nesmyslnosti své myšlenky vědom. Ve chvíli kdy však podobou hovadinu vyřkne člověk úzkostný, rázem v sobě vyvolá další vlnu úzkosti: opravdu jsem chtěl ublížit? A kolotoč může začít. Najednou se místo původních obav babráte v nelogické myšlence a ní se nabalujících dalších sci-fi produktů vašeho mozku.
-> CO Z TOHO? Ve chvíli, kdy je vám fajn, napište si seznam všech bludů, kterými krmí vaše hlava, vaši duši, otravuje vaše uši, papírek strčte někam, kde ho můžete nosit stále u sebe, a až přidje chvíle, kdy vám úzkosti a zlé myšlenky zatemní mozek, vytáhněte svůj vlastnoručně popsaný cár papíru s reacionálními větami, které černé myšlenky rozbijí. Postupem času zjistíte, že papírek nepotřebujete a postačí vám si takové věty opakovat v duchu. Až jednou přijde den, kdy se nad zlou myšlenkou pouze pousmějete.
 |
| Sám život je důkaz, že nic není nemožné. Bojujme, i když se zdá, že síly došly... Zdroj: JH |
NENÍ ÚZKOST JAKO ÚZKOST
Za ten necelý rok, ano už tomu vážně bude rok, co se s tohle mrškou kamarádím jsem si na vlastní triko mohla vyzkoušet hned několik druhů úzkosti.
1. Chronická úzkost
možná její příčina sídlí kdesi hluboko a já si zatím jen nejsem vědoma jejích kořenů, nicméně projevuje se náhle, z ničeho nic a hlavně! bez zjevného důvodu, prostě zautomatizovaně.
2. Úzkost jako obava a symbol
Jak už jsem naznačila výš, úzkost přichází jako varování, že jsme s něčím tam někde uvnitř v nás nespokojení, máme z něčeho strach. Dobré je vést si deníček, psát vše, co nás napadne - od těch špatných myšlenek začínaje, úspěchy dne konče. S odstupem času lze v deníčku číst jako v "chorobopise" lékaře. Rázem vám dojde spousta věcí, které vám mohli unikat, a vy si snadněji uvědomíte, co vlastně chcete, potřebujete, nebo děláte špatně.
"Možná bude nutné udělat rozhodnutí, které ovlivní váš život, ale občas je změna vysvobozením. Bouchnout do stolu párkrát musí každý z nás."
3. Úzkost jako reakce
Taková úzkost u mě přichází ve chvílích, kdy jsem ve stresu, nebo mě něco vykolejí. Jsou to okamžiky, kdy se "hroutí" osobní či profesní svět, nestíháte, nebo naopak máte moc volného času na přemýšlení a vytváření zlých sci-fi myšlenek.
4. Úzkost jako "vedlejší produkt"
V současné době se u mě úzkosti objevují převážně před začátkem ms jako vedlejší produkt premenstruačního syndromu. Tento druh úzkosti bych nepřikládala žádnému vnitřnímu nepohodlí, ale pouze hormonální změně během periodického cyklu ženy. Některé o něm nemusí za celý svůj život vůbec vědět, jiné s příchodem pms mohou odpočítávat den a snad i hodinu příchodu ms. Tak například já bohužel patřím do té druhé skupinky "šťastných" žen. Při pms trpím na bolesti hlavy, nafouklé břicho, silné úzkosti bez příčiny, zadržováním vody v podobě oteklých končetin, zvýšenou chutí k jídlu, podrážděností, náladovostí, plačtivostí, vztahovačností. No prostě paráda.
Základem alespoň částečného zvládnutí úzkostí je podpora okolí, která dokáže vaše myšlenky a úzkostné nálady proměnit. Jednoduše vám jakkoliv zaměstnat hlavu, pokud to vy samotní zatím nezvládáte. Přitom okolí ani nemusí tušit, co se ve vás právě odehrává. Stačí být trochu odhodlaní s tou "mrchou" zatočit a místo nářknu zatnout zuby a poprosit blízkého o nějakou společnou činnost, vždyť přece nemusíte čekat, až nějakou společnou aktivitu vymyslí váš partner, naopak i úzkostlivý člověk může být kreativní a přijít se společným nápadem. (Uznávám, že ve chvílích "úzka" se nic moc nechce, člověk by se nejraději zahrabal hluboko pod zem, ale CHCE TO PŘEKONAT SÁM SEBE a věřte, že panikář není jediný, kdo se musí občas v životě kousnout a leccos překonat.)
Žádné komentáře:
Okomentovat