Jen pro panikáře: Můj první "infarkt"

Panická porucha není nemoc, ale jen vyhrocená emoce -  strach, který lze zvládnout. Zdroj: weheartit.com

Tenhle článek není pro obyčejné smrtelníky, kdo to nechápe a nezažil - stejně asi nepochopí.Ale kdo ví...

Velké procento panikářů bojuje během svého "pp dne" s příznaky infarktu, na facebookové skupině se několikrát objevil popis právě takových signálů, které dotyčného dokážou extrémě vyšokovat a navodit mu velice reálný pocit ohrožení na životě právě díky možné hrozbě zvané - infarkt.

Pokud tento článek čtete, milí panikáři, úplně v klidu, pak kroutíte hlavou, možná se i usmíváte pod vousy, a říkáte si, jestliže panikář na zeď píše příznaky práve infarktu, 100% to není ono, ale "jen" se ke slovu hlásí jeho typická panická porucha. Jenže! Když si takový článek přečtete ve chvíli, kdy vám není zrovna ok a pp má svůj den, pak to klidně ten infarkt může být i u vás... nebo ne?

Ještě to do baráku!

Panickou poruchu spojenou s infarktem a jeho příznaky jsem dlouho neznala. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych ho zrovná já ve svém věku měla potkat (klepu na dřevo, neboť nic není stoprocentní a předpokládám, že i taková věc může potkat kohokoliv bez výjimky věku). Když mi terapeut popisoval některé formy paniky a zmínil právě tento problém, lehce se mi pozvedly koutky úst ve smích. "S tím já přece problém nemám!" A opravdu, nikdy jsem neměla. Moje pp se projevuje různě - od trombózy po embolii plic, sraženina na mozku (díky prodělané právě embolii plic a následním zjištění, že jsem trombofilička)... přes nejrůznější formy úzkostí, ale nikdy jsem si nenamluvila, že mám infarkt...až včera...

Mikulášská nadílka mě potěšila, celý večer jsem u počítače seděla v mé skvělé pletené čelence. Jenže, už pár dní špatně spím - vrtím se, různě sebou házím a cestuji po posteli. Což vede k problémům s páteří - jak by taky ne, když pohybu přes den moc nedám - myslím, že víc se hýbu právě v noci, když spím.

Často lidé soudí a radí druhým, aniž by měli zameteno před svým prahem. Zdroj: facebook.com

Se zády mám problém už od operace, kdy jsem při intubaci byla asi blbě "skříplá" a po probuzení z narkózy bylo vážně nejhorší rozhýbat ztuhlé svaly a vrátit kosti do původní pozice, kam patří. Často tedy cítím mezi lopatkama ostrou bolest vystřelující právě do levé ruky. Nikdy jsem ale neměla pocit, že by tahle hloupá bolest měla mít nějakou spojistost s infarktem - nebo rovnou, aby to byl jeden z příznaků. Vždy jsem dokázala logicky usoudit, že problém je opravdu pouze od zad...včera, nevím proč, to tak nešlo...

Začalo to pícháním na hrudi a u lopatky, vystřelováním bolesti do ruky a přidala se nervozita, strach, panika, zhoršené dýchání, motání hlavy a přemýšlení, zda to skutečně není infarkt - netrvalo to nijak dlouho, ale DÁMY A PÁNOVÉ, JE TO TU! (SMÍCH), už nejsem infarktová panna, dnes už i já mohu říct, že mám za sebou svůj první infarkt (Jelikož je druhý den dopoledne, tuším, že to byla opravdu zase záda.). Teď už se v klidu můžu těšit na další "hypochondrovský záchvat" v podobě třeba rakoviny prostaty... věřím, že můj fantasy a sci-fi milující mozek si rád vsugeruje, že je vlastně chlapeček a v kalhotkách nosí celých 24 let zvoneček.

PS: Leze na mě nějaké angína, takže to vypadá na studijní den v posteli - blíží se zápočty, zkoušky, seminárky, diplomová práce a já ještě nezačala - místo toho si tu schizofrenicky píšu sama se sebou...

Hezký den všem - s pp, nebo bez ní - na tom nesejde!