Jen pro panikáře 2: Díky za všechno!

Díky za každé nové ráno. Zdroj: weheartit.com

Jsou věci, které vás dokážou poslat rovnou k zemi. Naštěstí však existují i ty, které naopak zvedají ze dna. Tady jsou moje nejlepší povzbuzovadla!

Dnes se pokusím příliš nerozkecat. Snad to vyjde! (ďábelský smích) Mám před sebou kupu skvělých článků k editaci, seminárky do školy, které závisí na načtení knih, a samozřejmě i něco málo z domácnosti - uklidit, umýt nádobí, vysát, uvařit a trochu to zavařit wc bakteriím..., takže můj "To do"seznam je na jednu línou panikářku poněkud obtloustlý. Jenže se o mě právě pokouší úzkost, panika a strach z toho, co bude - ano, já hloupá jsem si dala horkou koupel, po které se na pár minut/hodin dostávám do svého panikářského světa. Welcome! Jsem nenapravitelná a odpočinek v pěně je pro mě útěkem od reality, a to i za cenu dalších nepříjmných myšlenek.

Panikářská chvilka

Tak schválně, co se mi práve teď honí hlavou? 

Zda-li dnes budu zase strašit do noci a nebudu spát (poslední asi tři dny nutno podotknout, že si za to můžu sama - chodím vcelku brzo spát a děsně pozdě vstávám, dříve jak v jedenáct nevylezu z postele - asi se o slovo hlásí kamarádka PP a jsem neuvěřitelně ospalá, prospala bych soudný den); také přemýšlím, že "takhle už to dál nejde" a já už nechci dál. Cítím právě teď srdce, žaludek a všechny emoce od zmaru, vzteku a znechucení až v krku, chce se mi brečet, křičet, řvát a vše najednou. Nejraději bych usnula a žila tam někde pod peřinou svůj snový svět jinde, kde nemusím myslet na to, zda zvládnu fungovat další den... a co teprve ten další? A další? Jak zvládnu zkouškové? Jak napíšu diplomku... Nebudou mě mít všichni už dost? Brrr, je mi mdlo!

Hysterie... typická úzkost, strach z ničeho a vlastně ze všeho. Zrovna teď bych si zabalila batůžek a zmizela někam hodně daleko. Říkám těmhle stavům "chvíle prokletých básníků" - možná, že i oni po pár sklenkách absintu zažívali podobné myšlenky zmaru a znechucení ze všeho a všech. Doufám, že až tenhle "článek" dopíšu, při jeho tvorbě se totiž budu snažit soustředit na něco jiného, všechny depkoidní pocity zmizí - nebo poleví. JSOU TO PŘECE JEN SR**KY, které plodí chybně naprogramovaný serototin. A já nejsem z těch, kteří by se podřizovali své mysli  - to JÁ BUDU TA, které bude určovat chod dne, NE MŮJ POBLÁZNĚNÝ HORMON! Takže come on! 

Tady je mých Pět P s velkým P, které mi POMÁHAJÍ kopat tu panickou mrchu do zadku:

1. Přítel

Občas přichází chvíle - jako právě teď, kdy si říkám, proč vlastně se mnou je, když jsem tak moc k ničemu. Jen "bláznivá", unavená panikářka. Jenže pak si vzpomenu na ty poslední čtyři roky a rázem je mi teplo u srdce. Nebylo to vždycky růžové, hádáme se, škádlíme, ale věřím tomu, že ON je ten, o koho se můžu opřít, když zrovna má šťastná hvězda padá k zemi.

2. Chápající okolí

Když je kolem vás prázdno, ticho - jste jako ve tmě. Tápete a marně hledáte záchytný bod. Moje světla už několikrát zhasla a já se setkala i s tím, že mi někdo záměrně vypínač zakryl a nerozsvtíl. Poslal mě k zemi pachtit se tmou a hledat dál skulinu, v níž uvidím alespoň náznak světýlka. Několikrát jsem se zklamala a snažila se hledat paprsky v někom, kdo rozhodně nestál o to, stát se mým majákem. Musím ale říct, že mi to neuvěřitelně otevřelo oči a takovým lidem děkuji. Dnes už vím, že ne každý je přítel, a tím víc za ty skutečné, kteří chápou, zapálí trochu plamínku ve tmě, děkuji. Je to sakra skvělý pocit vědět, že někde v té mlze číhají jiskry.

Na každého čeká ráj. Zdroj: weheartit.com

 

3. Psaní

Dostali jsme se k bodu tři a já pomalu cítím, jako moje ztuhlé svaly zase začínají fungovat tak, jak mají.  Ano, zahnat úzkost, paniku, nebo dokonce ataku mi pomáhá právě možnost "vypsat se z toho". Asi jde spíše o to, že těm nesmyslům v hlavě nevěnuji tolik pozornosti a myšlenky směřuji jinám. Ať je to, jak chce, je mi lépe. A tak děkuji všem deníkům, magazínům a webům, kde mohu - mohla jsem publikovat. A i některým lidem, kteří mě vyhecovali založit si deníček.

4. Elen

Může se zdát, že tento bod v pořadí je až čtvrtý -  tedy méně důležitý. Opak je však pravdou. Pokud jsem mluvila o chápajícím okolí, pak přímo MUSÍM vyčlenit zvláštní místo pro jednu osobu. Je to nesmírně silná dívka, kterou mi osud přihnal do cesty úplně náhodou. Čím blíž ji poznávám, tím víc v ní vidím sama sebe před 3 roky. Občas je až děsivé, kolik věcí máme společných, kolik myšlenek se vzájemně  protiná... Když popisuje své tmavé okamžiky, popisuje zároveň i ty mé. Její síla je mým hnacím motorem jít dál a sr*at na paniku. 

Kousek Vánoc. Zdroj: Protivná Panikářka, archiv

5. "Aroma terapie"

Jsem od dětství malá prodavačka zápalek. Ne, vážně - miluju světla, hry stínů, svíčky všeho druhu, vůně. A nejdokonalejší kombinací, která mě dokáže uklidit, je právě zapálená svíčka výrazné vůně a rozepsaný článek. Teď o Vánocích jsem si navíc zvykla obřadně upalovat všechny františky, kteří se mi postaví do cesty. Když na mě jde úzkost, zapálím jednoho a je mi lépe (smích). Nutno dodat, že když se mi pak opravdu udělá dobře, šíleně mě z toho smradu bolí hlava (smích) a nadávám si, že jsem pako.

Děkuji všem a všemu, co mi pomáhá! Jsem velkým dlužníkem!

Koukám, že se mi napsat kratičký článek nepovedlo. Ale výsledek je skvělý: už zase skáču přes kaluže, ne ještě 100%, ale je mi lépe a jsem připravena na můj "To do" seznam restů.

Vaše Protivná Panikářka přeje skvělý paprsky prozářený den!