DIY: Spring wreath jako prostředník v boji proti úzkosti

Zdroj: Panikářka

Pusťte jaro do svých domů.

Panická porucha mi hodně věcí vzala, ale na druhé straně mi dala spoustu odhodlání, síly, nových zážitků, zkušeností, pocitů /ne vždy milých/, přátel... a hlavně, dala mi prostor ukázat, že i s panickou poruchou, depresí a téměř každodenní úzkostí něco dokážu.  

Po první návštěvě u lékaře jsem dlouho pochybovala sama o sobě - "přece jsem cvok, tak bych se měla chovat jako blázen," možná se mi honily hlavou podobné myšlenky a pochybovala jsem stejně jako všichni, kdo o pp a neurózách obecně vědí houby a koukají na vás díky založené zdravotní kartě u psychiatra a psychologa skrze prsty. 

Postupem času jsem se od depresí chtě-nechě vrátila ke každodennímu životu, kdy jsem musela chodit do školy, připravovat se na zkoušky, lítat po brigádách atd., a najednou mi došlo, že i když občas psychicky a často i fyzicky padám doslova na hubu a mám chvílemi nutkavý, reálný pocit, že skok z balkónu by to pro jednou vyřešil, žiju! A to je to hlavní! Po embolii jsem dostala druhou šanci žít, ač s "omezením" díky úzkostné poruše, ale dostala.  A proto jsem si řekla, že mě depky, úzkosti a ostatní nešvary prostě nepoloží. NESMÍ! 

Abych svému předsevzetí skutečně dostála. Začala jsem se pouštět do věcí, které jsem dříve nedělala. Pravidelně sportuji, zdravě se stravuji a hlavně se snažím být aktivnější -  a to v různých směrech. Při psaní, při copywriterské práci, která mě do jisté míry živí, při psaní diplomové práce a trávení volného času. Více pracuji, čtu více knih, studuji sama pro sebe jazyky, účastním se dobrovolných městských přednášek, pomáhám v neziskových organizacích, chodím na hodinové a další procházky, užívám si každé vteřiny... jednoduše se pouštím do činností, které jsem bez pp odsouvala na druhou kolej, anebo je považovala za nedůležité. Přitom - ještě teď si vzpomínám, jak jsem nedávno pobrekávala, že nemám co dělat. PP mi v tomhle ohledu vlastně otevřela nové obzory. 

Tak moc jsem chtěla všem okolo a hlavně sobě dokázat, že i s pp se dá kvalitně žít, až jsem tak žít doopravdy začala. Ač mě trápí úzkosti, ataky, paniky, beznaděj, motání hlavy, dušnost atd. JSEM ŠŤASTNÁ! (Mám blízké přátelé, kteří při mě stáli i v těžkých dobách a hlavně to období se mnou přečkali a zůstali u mě. Mám přítele, se kterým myslíme na lepší společné zítřky, ale nikam nespěcháme - nesnáším zbytečný spěch - jednoduše si užíváme studentského mládí, probdělých nocí, neplánovaných akcí, diskoték, kin, divadel atd.., do ničeho mě nenutí, se vším mi pomáhá, drží mě za ruku v nemocnicích, dokonce i vlasy podrží, když je mi zle od léků :D, navléká mi kopresivní punčochy, maže oteklé nohy, bavíme se, milujeme, máme se rádi. Jeho podpora, činy - jsou pro mě víc než cokoliv jiného na světě - nepotřebuji sladká slůvka, tohle je mnohem víc. Pracuji. Mohu studovat a studuji. Mám vše, co jsem v tomhle věku chtěla mít -  teda možná ještě víc, neboť například chlapa sem teda neplánovala nikdy (ďábelský smích).)

Možná se vám to zdá paradoxní, ale pp mi naservírovala pořádnou porci zážitků. Právě mé dřívější nicnedělání mě ubíjelo, takže se ani nedivím, že přišly psychické problémy. Nynější touha být normální, žít jako dřív, nelišit se od ostatních přátel, partnera, bráchy...prostě všech okolo mě dodala tolik síly, o které jsem netušila, že ji v sobě někde hluboko ukrytou vůbec můžu ještě po tom všem mít.  

Ač obrazně kulhám na obě nohy, snažím se držet krok s ostatními. A jde to - občas hůř, občas líp. Nejde to samo, to vůbec ne. Neznám den, kdy bych se cítila "lehce", vždy se do něčeho svým způsobem chorobně nutím, ale s každou minutou je to únosnější, a o to jde - fungovat jako dřív - to jaké pocity u toho budu cítit, jak by řekl můj terapeut, je pouze nadstandart.

Abych zabavila mozek, vyplašila úzkosti, začala jsem se pouštět do nejrůznějších aktivit. Paradoxně s úzkostma udělám za den více věcí, než dříve bez nich. K smrti nenávidím, když něco trvá, nemám ráda domácí práce, a hle - pouštím se do DIY, tvořeníčka a mám obrovskou radost pokaždé, když se mi něco podaří. A jelikož je jaro, chtěla jsem kousek té zelené nádhery mít i doma, abych si kdykoliv na mě sedne deprese připomněla slunečné dny, kdy mi třeba bylo dobře. ZKUSTE TO SE MNOU! Nic na tom není!

DIY PRO RADOST a PROTI ÚZKOSTI  - Jarní proutěný věnec s motýly

I když svou úzkostnou poruchu k smrti nenávidím a každý den si ráno před zrcadlem s vystrašeným, depresivním a ještě ospale mimózním výrazem a pocitem vyčítám, co mi to ta má hlava provedla. Musím jí děkovat, neboť se stala opravdu skvělým impulzem či motorem začít na sobě a věcech okolo mě makat.

Proutěný věnec

A tak jsem se v rámci objevování svých nových možností pustila do zcela jednoduchého tvořeníčka - no jednoduchého, ono na tom skutečně nic není, jenže já jsem od přírody lenoch a fakt nemám ráda, když věci dlouho trvají. A tohle na můj vkus trvalo moc dlouho - snad hodiny jsem po lese hledala vhodné proutí, které půjde krásně zohýbat do podoby věnce. Dalších x minut jsem se trápila s proutím, aby bylo povolnější máčením ve vodě. Posléze jsem si málem zapletla ruce, abych později zjistila, že jsem vážně nešikovná a atrapa věnce se mi několikrát rozpletla. Nakonec mi moje udělaly radost a věnec jsem tak nějak zfoukla. 

DIY přípravy věnce mě vyhnaly na další a další procházky. Zdroj: Panikářka

Tak šel čas - první hrubý obrys věnce. Postupem času jsem při dalších procházkách sbírala další a další proutky, které jsem následně přidávala. Zdroj: Panikářka

Papírová dekorace

Když se zdálo, že i nešika jako jsem já, umotá svůj věnec, čekalo mě vyrobit si dekoraci - motýlky z papíru. Nasledný krok by byl jednodušší, kdybych měla doma kopírku-tiskárnu, jenže já nic takového nemám, takže jsem si musela vystačit se šablonou, kterou jsem obkreslovala na barevný papír - odstín jsem zvolila takový, aby ladil s kuchyní.

Motýlci k ozdobení věnce. Zdroj: Panikářka

Jarní věnec

Věnec připraven, motýlci se třepotají  - nic nebrání tomu, pustit se do té nejrychlešjí a poslední fáze - do aplikace dekorace. K lepení jsem použila první lepidlo, které jsem měla po ruce - ehm, hlavně bylo jediné, jaké jsem našla, chemopren.

A tady je výsledek

Přepočítala jsem se a motýlků jsem nejprve vyrobila nějak málo. Zdroj: Panikářka

Hotovo. Uff. Hodiny práce jsou za mnou. Mám radost. Zdroj: Panikářka

Každý hendikep, pokud mu to dovolíme, nás dokáže poslat pořádně hluboko ke dnu. Pokud se mu ale nepoddáme a budeme i v tom špatném hledat ty světlé paprsky, pak možná vyčarujeme něco krásného, o čem jsme ani netušili, že je v nás samotných ukryto. Pojďte objevovat skrytá kouzla společně se mnou.

Panikářka