 |
| Zdroj: Panikářka |
Dejte druhou šanci i vašemu starému šatníku!
Počasí se pomalu mění k lepšímu, tlak se, alespoň pro tento víkend - po něm má přijít opět změna, uff..., ustálil a já jsem vás ve svém posledním příspěvku lákala, jak je skvělé zaměstnat mozek nějakou tvůrčí činností. Možná je to tím, že jsem se nepustila do ničeho složitého a mozek jsem tak nechala až moc odpočívat, ale bohužel mi to nevyšlo a já se hned po dopsání předchozího "článku" ocitla ve FN HK, neboť jsem se už na rozbolavělé nohy nemohla bolestí postavit. Pan doktor mi vyhuboval, proč jdu tak pozdě, ale já jsem na sebe naopak hrdá, neboť jsem se panickou potvorou nenechala zlákat hned a nepanikařila jsem. Na jednu stranu je to dobře, na druhou, pokud by opravdu šlo "o život", by to samozřejmě správně nebylo. Ale jak se ukázaly výsledky na emergency, cévy jsou, co se blížící se trombózy, v pořádku.
Uff, konečně jsem se po pěti bezesných nocích plných úzkostlivého strachu opět v klidu vyspala. Neznám příjemnější pocit, než do postele ulehat s klidem v duši, se srdem, které se nesnaží vyskočit z těla a pomaloučkým dechem čekajícím na příchod snů, těch hezkých.
Dnes jsem se pustila do práce, která mi tu už pár dní leží a já s ní ne a ne hnout, jenže bez práce nejsou koláče. Můj panikářský mozek ale protestoval, navíc začal vysílat signály v podobě otázek začínajících na pověstné "CO KDYŽ"..., abych vám to přiblížila, představuje si, jak se lékař spletl a UZ žil vyhodnotil špatně a já teď stejně nakonec umřu sama v pokoji na embolii. Tudíž se mé panikářské hrdlo stahuje a panické potvoře se to líbí - stejně jako si ryba lebedí ve vodě, panická porucha miluje všechny otázky a myšlenky začínající na ono "co když". Ale já se nedám! Mě nikdo, ani pp, nebude diktovat, co si mám myslet, dělat, cítit... takže jsem se pustila po práci do "tvořeníčka" i dnes.
BOTY, BOTKY BOTIČKY
Když jsem vyklízela loňskou sklizeň botiček, nalezla jsem v krabici od bot jedny téměř nenošené mokasínky - no, aby taky byly nošené - byly fádní, nudné a nejspíš jsem si je schovávala z panikářského důvodu - "co když budu potřebovat slušné boty do rakve..." - zní to morbidně, ale neberte každé mé slovo vážně... skutečně se mi zdálo, že nikam jinam by se ty boty nehodily. Ani nevím, proč jsem je loni koupila. Ooo, vlastně ano vím - BYLY VE SLEVĚ. 70% dolů a stály mě 39,-! No, nekupte boty do rakve za takovou cenu! (ďábelský smích)
Dnes jsem na ně koukala a přemýšlela, zda je vyhodit. A pak jsem si řekla, že nejen lidé by měli dostávat druhé šance, a tak jsem vzala na milost i ty neforemné a nudou volající mokasínky. Cestou z knihovny jsem se zastavila v mé oblíbené hradecké galanterii, kde jsem si koupila 0,5m koženkového lemu a dva zlaté knoflíky, na jejichž vzoru ujíždím. (Těhle knoflíků o různých průměrech jsem za poslední měsíce nakoupila desítky a přišila je na saka, kabátky, no prostě všude možně. Asi je to nějaká má nová úchylka. Ale zas mi budou botky krásně ladit se svrchní částí oblečku.)
Doma jsem se pustila do práce. Vyrobila jsem si z materiálu, který mě stál pouhých 15,-, mašličky. Ty jsem pro pevnost sešila a následně šitím připevnila na mokasínky. "Tvořeníčko" bylo opět rychlé /tedy pokud pominu mé klepající se ruce a tisícero pokusů o navlečení nítě do jehly/, snadné, levné a doufám, že i alespoň trochu efektivní. Teď už mokasínky, před poslední cestou, využiji třeba i do města.
MATERIÁL:
0,5m koženkového lemu (5,-)
2 knofílky (2x5,-)
jehla
nit
 |
| Materiál. Zdroj: Panikářka |
 |
| Hotová dekorace. Zdroj: Panikářka |
 |
| Původní mokasínky před DIY úpravou. Zdroj: Panikářka |
 |
| Výsledek. Zdroj: Panikářka |
Když jsme u těch druhých šancí. Jak to máte vy? Umíte odpouštět? Pokud ne, začněte s rozdáváním milostí ve vašem šatníku, třeba pak časem dokážete dát druhou šanci i lidem.
Panikářka
Žádné komentáře:
Okomentovat