Nepořádek jako varovný signál

delikizindugunu.blogspot.com

Jak i ostatní poznají, že se něco děje?

Moje články se často týkají úzkostné poruchy - paniky (pp) či depresí, ale málokdy v nich ukazuji tu stinnou tvář téhle "radosti". Dělám to záměrně, protože se snažím ostatním, kteří se v tom zatím topí, podat pomocnou ruku a ukázat, že TO JDE. Jenže ono to občas nejde tak dobře, jak bych si přála třeba i já. 

Když máte rýmu, okolí hned ví, že vám není dobře - jednoduše teče z nosu, popotahujete a všechny tyhle signály okolí upozorňují, že s vámi není něco v pořádku. V případě, že vás nezlobí nos, ale úzkost, druhým lidem to budete těžko vysvětlovat. Ten, kdo nezažil, nebude chápat, o čem mluvít a možná mávne rukou, že vypadáte tak skvěle, a tak vám přece nemůže nic být. "Vždyť vypadáte šťastně."

Nechci vás nějak dlouze zdržovat - venku je nádherně a vy, na rozdíl ode mě, nesedíte doma a nekoukáte do holé zdi. Ano, doběhla mě úzkost i přes to, že je venku to nejnádhernější počasí za poslední měsíce. Konečně bych mohla provětrat desítky nových věcí, které jsem si koupila a nastřádala na jaro. Místo toho zírám na všechnu tu práci kolem, svírá se mi hrdlo, rosí čelo, v duchu křičím, křečovitě se mi stahují ruce a nohy, svaly tepou a mně se nic nechce. Přímo fyzicky i psychicky je mi při představě, že se mám zvednout a něco udělat, neuvěřitelně zle. Tohle všechno, co tu popisuji, ale nikdo nevidí. Nikdo to neví. Tvářím se mile, zvládám se usmívat, konverzovat, sem tam i špatně zavtípkovat.

Jak tedy už i ostatní okolo zbystří, že se NĚCO děje? No, přece jednoduše, když se kolem úzkostného člověka začne hromadit jeho nedodělaná práce. Nepořádek - ten už vidět je i obyčejným laickým okem. Tak například moje rybka již přímo pláče po výměně vody. Celý týden se na to chystám s tím, že si akvárko nechám na dobu, až budu vystavena expozici v podobě samoty, kdy můj přítel odjede do Anglie. Ta doba sice nastala, ale rybka se dál koupe v něčem, co mi svou barvou připomíná úplně jinou tekutinu než vodu...

Ten pocit, když víte, kolik práce ještě máte a vy jen ležíte a koukáte do stropu... Zdroj: Panikářka

JAK S TÍM BOJOVAT 

Úzkosti mají jednu výhodu, dokud nepřerostou vaši hlavu - nejsou vidět. Což je skvělé, protože po vás lidé neházejí pochybné pohledy a vy se můžete řadit mezi ostatní "normální" jedince. Ač jsem panikářka  a nestydím se za to, tu zdravou část mého já se snažím v sobě uchovat a s úzkostnou nechutí nějakým způsobem bojovat, protože proč ukazovat ostatním, že zrovna v téhle chvíli vnitřně trpíte? Není důvod. Nikdo jiný za vás vaše úzkosti stejně nezdolá, možná naopak akorát blízkým naložíte o nějakou tu starost navíc.

Často se nořím do svých depresivních myšlenek a topím se v nich. A čím víc nad nimi uvažuji, tím hlouběji ke dnu mě táhnou. Přitom stačí VYPNOUT panikářsko-úzkostný režim, alespoň mně vážně stačí nasměrovat myšlenky někam jinám, nebo si racionálně odůvodnit a rozbít všechny pochybnosti vytvářející ve vaší hlavě ony úzkostné představy. Skvělou metodou je také mít blízkého přítele, který vás chápe, nejlépe to sám zažil a umí vás podpořit. Ve chvíli, kdy zjistíte, že někdo zažil něco podobného, uleví se vám, že se nejedná o nic nového signalizujícího nějakou katastrofu, ale opět o to samé - ÚZKOST. Když své nejmilovanější Elen vylíčím, co se mi honí hlavou, rázem jako by mě vyléčila, strach a úzko ze mě spadne a najednou povolí i zatuhlé svaly. Pak už stačí jen vystarovat a pustit se do práce.

Co mi pomáhá:

• Donutit se a začít něco dělat  - je to přímo nutnost!!!!
• Svěřit se blízké osobě
• Soustředit se na něco jiného
• Psát

Na začátku tohodle textu jsem měla srdce až v krku a neuvěřitelnou potřebu spát. Nic nedělat, jen spát a spát. Probudit se za milion let, otevřít oči a spatřit akvárium už vyčištěné. V tuhle chvíli však díky Elen, možnosti psát a odreagovat se ze mě vše spadlo a je mi líp. Možná i na tu procházku, plánovanou, přece jen půjdu.

TIP PRO PANIKÁŘE: Pokud vás přepadne úzkostná nechuť, nenechte se jí ovládnout, je to opět a jen POCIT, a pocit neurčuje, co budete dělat, je to váš rozum, kdo řídí chod dne -vy samotní, ne pocity (cítit můžete třeba i chuť někoho zaškrtit, ale neuděláte to přece:-)..). Takže máte domácí resty? Kupí se vám nádobí? Chybí knoflík na kabátu? Zvedněte i přes odpor zadek. Úleva zaručena!