sobota 10. října 2015

Nikdy není tak dobře, aby nemohlo být hůř




Po dlouhé odmlce se hlásím z další startovní čáry.


Už dlouho jsem tu do deníčku nepřihodila žádné řádky - nebylo v podstatě proč - práce - domácnost, všední realita každého z nás - rozhodně nic, co by stálo za přečtení. Bohužel - možná bohudík - jsem ale zase na chvíli zpět. 

První na cílové čáře... Vážně?


Už se vám někdy stalo, že jste si mysleli, jak máte nad něčím vyhráno... a ejhle... v cílové rovince dávno před vámi stál už někdo úplně jiný...? Takový pocit od minulé soboty zažívám. Abyste to pochopili... začalo to poklidným létem, kdy jsem poprvé od embolie vycestovala autobusem do ciziny. Strach z trombózy nebyl tak velký a výlet, až na pár eskapád dopadl skvěle. Zvládla jsem dvoudenní túry po horách a najednou jsem cítila, že dokážu žít bez limitů - umím hodit strachy za hlavu, prášky nepotřebuji...

Chyba.....


Neuplynul ani měsíc od vyhození poslední lahvičky a začalo mi být divně - třes, spánek se najednou vytratil z mé postele, neklid, krátkodobé zvladatelné úzkosti začaly sílit, až jsem jednoho dne téměř ochromená strachem nemohla popadnout ráno dech a vylézt z postele a vyrazit do práce. Pocit na zvracení, malátnost, neuvěřitelná únava, nikdy nekončící kocovina...

Znovu si připadám jako na té startovací rovince, je to tedy o něco lehčí terén, než na té první štafetě, ale o to větší šok, že opravdu nemám ještě vyhráno  a mám před sebou pořádný kus práce.

Nepolevujte, každý krok se počítá - i ten zpět

Dlouho jsem brečela, hroutila se, proč znovu od začátku, nemohla jsem to pochopit - proklínala šťastné tváře na ulicích, proč jim může být dobře a já nedovedu dýchat bez pocitu, že je to ta nejtěžší činnost na světě.

Pak mi ale došlo, že i tenhle krok zpátky mi dokázal, že na sobě prostě jen musím o to víc zamakat. Vrátil se mi zdravý úsudek, sesadil z obláčků a já přistála pevně nohama na zemi. Jen, co mi bude líp, začnu zase tvrdě makat.


POČÍTEJTE S PROPADY A OBSAZENÁ CÍLOVÁ ROVINKA UŽ VÁS TOLIK NEROZHODÍ.... nikdy totiž není důležité vyhrát, ale umět se i po prohře znovu postavit na startovní čáru...

HP foto: icegram.com


Žádné komentáře:

Okomentovat